Jelo se krásně ,bylo příjemných asi 18C , absolutní bezvětří a dálnice byla téměř prázdná. Předpověď slibovala velké vedro, a tak jsem vyjížděl brzy ráno, abych v poledne už byl v horách na dálnici Wien, Klagenfurt. Protože jsem u nás nesehnal dálniční známku na motorku na dva měsíce, koupil jsem ji asi 10km před Vídní u benzinky Schell. Průjezd Vídní byl až na jednu opravu silnice, kde se utvořila asi 300m fronta, v pohodě. Touto frontou jsem prokličkoval bez problémů a Rakouští řidiči aut ochotně udělali místo. První delší zastávka byla po 300km na odpočívadle dálnice. Bylo krásně slunečno a kolem 20C. Asi hodinku jsme si odpočinuli, něco snědli a vyrazili dál.
Měli jsme namířeno do Slovinska k jezeru Bled, kde jsme chtěli zůstat dva dny.Proto jsme u Klagenfurtu odbočili na silnici č.91 směr Loibltal. Po pár kilometrech však najednou zátarasy, zákaz vjezdu a silnice uzavřená. Cyklistické závody. A tak začalo bloudění, protože nikde vyznačená objížďka a stále jsem narážel na zákazy. Nevěděli jsme si už rady a tak jsme se zeptali na cestu na hranice policajta, který tam řídil dopravu. Ten ochotně zavolal kolegu s autem. Najednou přijelo policejní auto a z něj mával policajt ať jedu za ním. Kličkovali jsme různými uličkami, kterými bych se sám nikdy nevydal a tak jsem se za policejního doprovodu dostal konečně mimo cyklisty na cestu na hranice. Příjemná zkušenost s Rakouskými policisty. Loibltal je horský přechod samá zatáčka, stoupání jak prase a před tunelem celnice Rakouská, po projetí tunelu už Slovinsko. Krásná krajina, hory, počasí bylo super a tak jsme kolem 16h už seděli na Slovinské straně v hospodě přímo vedle celnice.
A tady mám velice nepříjemnou zkušenost s vrchním. Měli jsme dvě jídla a dvě kávy. Ovšem při placení jsme měli na účtu tři jídla, dvě dvojité kávy a colu. Když jsme začali odporovat, číšník se začal rozkřikovat až se celá hospoda otáčela co že jsme to za hajzly, že nechceme platit. Německy jsme se mu snažili vysvětlit, že jsme nemohli mít tři jídla když jsme dva, ale marná sláva. Dělal, že nerozumí, přestože se před tím německy bavil a mluvil už jen Slovinsky. Neměl jsem na čuráka už náladu, možná sem měkkej, ale nakonec jsem mu zaplatil asi o tři stovky víc, než jsme ve skutečnosti měli platit a nasranej jsem odjel pryč.
Naštěstí to bylo naposled a zbytek dovolené jsem už potkal jen samé slušné lidi.
Ve 4hodiny odpoledne však začalo pršet a pršelo celou noc. A tak už jsme bohužel nestačili zajet k blízkému Bohinskému jezeru a prohlédnou okolí. Ráno jsme sbalili stan a jeli k moři. Před sebou jsme měli něco přes 300km a cesta končila ve vesnici Medveja blízko Opatije. Jeli jsme směrem na Tolmin, přes Alpy. Horská silnice, která v jednom (nejvyšším) místě nebyla dokončena, a tak jsme jeli po štěrku. Docela zážitek s naloženou mašinou. 60km jsme nepotkali auto, bylo asi 13C a každou chvíli to vypadalo, že začne pršet. Taky začalo a to pořádně, takže nepromoky na sebe a jelo se dál. Silnice z Tolminu na Novou Goricu vede kolem nádherné řeky Soči, je nádherně zatáčkovitá a v super stavu. Dokonce začalo svítit slunce a tak jsem si jízdu pěkně vychutnal. Ovšem u Ajdovščiny opět pořádná průtrž mračen a tak opět nepromoky a chvilku v tom největším dešti zastávka na benzínce. Na automat s kávou na Slovinských benzínkách můžete zapomenout a nějaký výběr jídla a pití chybí, tak jsme do sebe nasoukali jen bagetu nevalné chuti a jelo se. Směr Pivka, Ilirska Bystrica a už jsme na silnici na hranice. Je tady zácpa aut a tak se pomalu proplétáme. Šťastně jsme překročili hranice a v nejbližší hospodě dali oběd a pressíčko. Už zase svítilo sluníčko ( taky jsme se už pohybovali v jiné nadmořské výšce). K cíli už to bylo jen kousek a Zuzance, která byla předešlým deštěm a zimou bez nálady, se opět začal vracet úsměv. Sedli jsme na motorku a tentokrát ve vedru jsme dorazili kolem 16.30h do kempu. Měli jsme tady objednán na týden bungalov a polopenzi. Takže jsme celý týden proleželi u moře a jezdili jsme do blízkého okolí. Mimo jiné jsme navštívili kousek za hranicemi Slovinska jeskyni Postojná. Něco nádherného vstupné trochu dražší asi 40DM, ale super zážitek a rozhodně to doporučuji. V kempu jsem každý den vyhlížel motorkáře z Čech abych si s někým pokecal, ale bohužel v našem kempu kromě mě motorky nebyly.
Pobyt u moře se pomalu chýlil ke konci a já přemýšlel co ještě vymyslím za trasu ve Slovinsku, nebo Rakousku. Bohužel počasí se zhoršovalo a v Alpách pořád pršelo a tak jsem 24.7. v 6 hodin ráno vyrazil k domovu. Jel jsem přes Slovinsko a přechod Jezersko, pěkná cesta, hory krásné, ovšem už trochu chladněji a zataženo do Rakouska. Ve Volkermarktu jsme se napojili na dálnici a už za deště jeli domů.
Do Olomouce jsme dorazili unavení kolem 7h večer
a ujeli jsme 760km, celkově pak asi 2000km. XJRo
šlapalo bez zaváhání, stejně tak pilot...