Ráno 26.8.2001 jsem se spolu s dalšími 7 motorkami vydal směr Lipno. Našim cílem bylo po přespání na Lipně vyrazit  poznávat krásy Alp a rakouských silnic. Ještě naposledy jsme míjeli naše cestáře sypající štěrk na silnici a pak už po průjezdu hranic nás čekali už jen samé krásné asfaltky.

Počasí bylo jako ze žurnálu a tak jsme spokojeni dorazili do Zell am See kde jsme se ubytovali v kempu. Plánem na další den, bylo přejet a pokochat se silnicí vedoucí přes Grossglockner. Všechno nasvědčovalo tomu, že se počasí vydaří a tak jsme natěšeni uléhali do stanů. Kemp byl jen asi 20km od závory, kde začíná placený úsek této vysokohorské silnice, jejíž nejvyšší bod je 2571m nad mořem!

V noci mě však probudil déšť, který mě ještě nikdy nezapomněl navštívit když někam cestuji a tak jsme ráno očekávali s obavami. V 7,30 ráno jsme vstali. Bylo zataženo, všude mokro a hory kolem nebyly vidět. Nic moc. Na snídali jsme se a naše nálada nebyla nejlepší dokud nepřišel Radek z recepce kde objevil televizi napojenou na kamery jež snímali záběry z plánované vysokohorské silnice „ HochAlpenstrasse“.

Byla sice nízká oblačnost, ale místy už prosvítalo sluníčko. Na recepci nás ujistili, že za dvě hodinky bude krásně a ať nahoru určitě jedeme.

Všem se zlepšila nálada a po nezbytné kávičce na poslední benzince před závorou jsme kolem 9,30 vyrazili. První zastávka po zaplacení 230ATS za vjezd byla ve výšce 800m.n.m. Silnice byla mokrá, všude kolem mraky, viditelnost 0. Pokračovali jsme dál a čím jsme byli výš, tím se počasí zlepšovalo. Stoupání trvá asi 20km a nejvyšší místo je 2751m.n.m. Je odsud krásný výhled na 30 vrcholů nad 3000m.n.m. Bohužel nám počasí nepřálo úplně na 100% a tak jsme viděli jen část. Poslední úsek cesty je dost náročný, samá vracečka, stoupání jak prase a kostkovaná cesta.. Ale opravdu jen kousek, zbytek všude, celých 40km přejezdu super asfalt, značení, prostě ráj pro motorku.

Po výjezdu na nejvyšší bod se  pokračuje dál na vyhlídku France Josefa. Je to nejhezčí, co můžete při tomto přejezdu vidět a stojí to fakt za to! Na toto místo jsme dorazili asi v 13h a počasí už bylo opravdu super. Na této vyhlídce jsme něco snědli ze zásob co jsme vezli sebou a zdrželi se asi 2h.

Potom jsme si vychutnali cestu dolů na opačnou stranu této silnice.

Celá silnice měří asi 40km, je otevřena od května do září ( dle počasí ). V noci od 5 do 22 je uzavřena. Vede středem národního parku Vysoké Taury. Je zde možno spatřit všechny vegetační pásma od Rakouska až po Arktidu. Na údržbu je ročně potřeba  50mil. šilinků a je hrazena za vstupenek návštěvníků.

 Je to nádherný zážitek a doporučuji tuto cestu všem motorkářům. A kdyby se Vám zdálo, že motorka jaksi nejede ( zejména ty slabší kubatury budou mít problémy), věřte že vzduch je v této nadmořské výšce opravdu řidší než u nás a karburátory nenamíchají tu optimální směs. A k tomu místy až 14% stoupání udělá svoje.

Je potřeba si počkat na počasí a potom věnovat prohlídce celý den. A vy co fotíte, si nachystejte pár filmů do zásoby.

Kolem páté hodiny jsme začali hledat kemp k přespání. Ubytovali jsme se v kempu „Falken“ v městečku Lienz.

Další den nás čekali Dolomity v Itálii. Ráno už bylo počasí fakt super a na obloze ani mráček. Vyrazili jsme směrem Mittewald, Toblach na hranice Itálie. Tady už po Vás pas nikdo chtít nebude a celníci už tady taky nenajdete. Jen tabule Vám oznámí, že jste opustili Rakousko. Potom jsme odbočili do hor směr Oberrasen.  Zastavili jsme u jezera kde se část z nás vykoupala. Zase silnice nádhera, samá zatáčka prostě super. Kdybych si měl vymyslet jakou chci silnici na projetí a jak má vypadat okolí, tak právě takhle.

Po odpočinku a pokochání se okolím jsme vyrazili na hranici zpět do Rakouska. Jeli jsme přes přechod Staller Sattel. Poslední část silnice je jednosměrka a tak jme asi 10min čekali u semaforu. Průjezd je z tohoto směru volný mezi 1/2 a 3/4 každou hodinu. Silnice má 12% stoupání, je úzká a samá vracečka. Končí ve výšce 2052m.n.m hranicí s Rakouskem. Zase jen cedule. Proběhla nějaká ta fotka a přestávka a směrem Huben, Lienz jsme se vraceli zpět do kempu.

Protože počasí bylo opravdu super a ty silnice nemají chybu, jel jsem se ještě projet s foťákem po okolí. Najel jsem dalších 150km a spokojenej jsem ulehl do stanu.

Další den nás čekala prohlídka vodopádů Krimml. 

Vydali jsme se po silnici č.108 směr Matrei in Osttirol k placenému tunelu Felbertauerntunnel. Délka 5304m cena asi 100 ATS. Potom pře Mitttersil směr Krimml. Cestou se zkazilo počasí a tak jsme k vodopádům dojeli za deště. Naštěstí nepršelo dlouho a tak jsme si prohlédli vodopády už za sucha a projeli se asi 20km placenou horskou silnicí až do výšky 1600m.n.m. Silnice byla dost rozbitá a kolem ní polehávali krávy.

Ten den jsme se ještě přesunuli do Radstadtu kde jsme se ubytovali.

V noci už začalo ovšem pořádně pršet a tak jsme ráno sbalili mokré stany a jeli domů. Neustále pršelo a tak jsem si užil 530km za deště a občasné mlhy. Nic moc ovšem minulé dny mi tuto cestu vynahradili a tak jsem spokojenej kolem 18h zaparkoval mašinu a dal si Gambrinus.

Celkem jsme byli na cestách 6 dní a najeli jsme kolem 1900km.  

Zvláštní poděkování za organizaci celé této akce patří motorkáři Cyrilovi z Prostějova.                                  Vita XJR

spáchal Vlasťa