pro web napsal : Vlastik VFR

Slovinsko, Chorvatsko 2000

konec srpna

 VFR 750F 1+2, CBR 1000F, XJR 1200 a pak ještě jedno VFRko

 Letos tedy v roce 2000 jsme se konečně dostali celá parta k cestě k moři. Sice z původních 8-9 motorek nás jelo jen 4 moto potom přijela ještě jedna, ale i to už stálo za to (7 lidí).

1.den:  

    Po prvním problémech s brýlemi na benzínce, které se prostě propadly do země a po hodinovém hledání (hledali všichni včetně personálu benzínky) jsme rezignovali se náhle objevili na sedadle XJR, které jelo na před a po hodině čekání na hranicích Viťa zavolal kde jsme a po otázce jestli náhodou nemá brýle se podíval na svoje sedadlo a hle mezi kufrem a sedadlem..(jak se tam udrželi nikdo neví). Další ,,maličkost,, byl zapomenutý techničák od VFR2 (dorazil za námi na jezero Bled po tmě někdy kolem 22 hodiny)

Bohiňskoje jezero, moc romantické místo...

     Jinak cesta celkem bez problémů. Super cesta Vídeň, Klagenfurt tam je to super tunel, most, tunel a zase most (stojí za to zastavit na některém odpočívadle mezi tunely a chvíli se kochat krajinou).

 Pozor důležité upozornění: vezli jsme dobrou vodu, flaška nahoře s tím zúžením, připevněnou na lojzinách pavoukem. Po upití pár hltů při zastavení se začalo z lojziny divně kouřit a hle málem chytla. Voda v plastové lahvi vytvořila lom slunečního světla tak šikovně, že by se tím dal rozdělat oheň.

   Pozdě odpoledne jsme dorazili do campu Bled moc pěkný. Jezero Bled je termální od května do října má 25 stupňů v prostřed ostrůvek, na ostrůvku kostelík (P. Marie a zvon přání), nad jezerem skála a na ní samozřejmě hrad (11.stol.) moc pěkná vyhlídka na okolní Julské Alpy. V noci vše super osvětleno. Pivo mají docela dobré.

 
Bert se spolujezdcem a CBR1000F

2. den:

   Je znát blízkost Alp. Noci jsou chladné.Ti co spali sami (Viťa) si samozřejmě stěžovali. Ráno vyrážíme na Bohiňskoje jezero to je asi 30 km daleko jede se  podél krásné řeky Sava. Samé zatáčky, kvalitní asfalt, skály.....  Jezero samo je průzračně čisté, tak jako Bledské kolem jsou příkré skály. Můžete si vyjet na vyhlídkovou plavbu (asi 1hoďku).Ještě, že jsme měli s sebou rozeného němčináře Mrkvu-VFR2 který nám chtěl objednat cituji ,,Dobrý den jaké máte supy?,, plynulou srozumitelnou češtinou.(Zdejší personál většinou bez problémů rozumí česky).   Zpáteční cesta jinudy (Mrzli Studenec) minutí odbočky a bloudění a konec cesty a horská polňačka nakonec jsme na svých supersportech skončili na rozcestí v 2660 m/n/m poblíž vrcholu Triglav 2864 m/n/m. Byli jsme celí bílí od prachu a vůbec...

3. den:

   Ráno prší chvíli čekáme, ale pak vyrážíme za deště přes Itálii směr Terste. Marně doufajíc, že se v Itálii neplatí za dálnici se otáčíme u mýtného a jedeme po ,,staré,, Díky menšímu nedorozumění s mýtným jsme jeli moc dobrou a zajímavou cestou pod piloty dálnice, menšími Italskými městečky a podél horských říček. Navíc skoro žádné auto.

    V Terstu menší motání v přístavu (spletl jsem si přechod s ........)

Pak jsme si málem nechali poradit od Čechů, kteří zastavili u nás když jsme hledali cestu v mapě a jeli zrovna z té odbočky kam jsme chtěli odbočit a tvrdili, že tam nikam nedojedeme. Z obavami ale přesto jsem se spolehl na svůj orientační smysl a po snad ani ne kilometru byl přechod do Slovinska.

    Za hranicemi  mi sice Viťa ,,vynadal,, kam jsem ho to zavedl, když ráno vyjede ze Slovinska, celej den jede a zase je ve Slovinsku! Pak už jen pěkné serpentiny u Kopru směrem na hranice s Chorvatskem, hledání campu a stavění stanu jako většinou po tmě.V campu Bijela Uvala

4. den: 

      Budíček někdy hodně pozdě koupel v moři a celý den jsme se jen tak dovolovali a na motorky ani nesedli.

 
Poreč ...

5. den:

      Opět po dopolední koupeli v moři a chvilce válení jen tak v bazénu a v moři jsme VFR 1+2 vyjeli na menší výlet po okolí. Naše spodní partie už to dovolovali tak proč ne.

   Opět důležité upozornění zdejší cesty Istrie a jižněji jsou z nějakého blbého šutru kterej je podobnej mramoru a po chvíli provozu jsou jako zrcadlo, proto taky mají skoro každou zatáčku frézovanou. No nic moc pro motorku.

   Vyjeli jsme tedy směr Limský kanál, zde se natáčela část filmu Winnetou. Pak hrad Motovun.(Středověké městečko ve vnitrozemí Istrie. Uprostřed městečka na pahorku zachovalý obranný systém ze 13.-14.stol.)

 Je odtud super výhled do celého okolí. K večeru přijel Mecan na své VFR 800i a dovezl plato piveček které zmizelo neuvěřitelnou rychlostí.

 
Mecan po 820 km, jedné pokutě (75 DM) za rychlost a 10 hodinách jízdy..

6. den:

Ráno poprvé za toto léto zde prší máme v plánu Pulu.

Přestává pršet tak vyrážíme do asi 60km vzdálené Puly. VFR 2 zůstává a vrká se svojí Andrejkou. Pula je moc pěkné město pochází z 2.stol. př.n.l. z této římské doby je zde zachovalá celá řada památek zejména římský amfiteátr-aréna a mnoho dalších. My jsme se ale moc nezdrželi protože se začalo zatahovat tak jsme dali kávičku a rychle zpět do Poreče.

    To co se odehrálo v příštích několika hodinách, nikomu nepřeji nikdy zažít. Černo které jsem snad ještě nikdy neviděl. Bouřka která začala byla skoro jako kdyby měl přijít konec světa. Blesky práskaly pár metrů od nás, stromy padaly na cestu, voda vyplavila kameny na cestu a vytvořila potoky blata a vody a to se nabylo kam ukrýt. To vše jsme projeli s menšími i většími problémy (voda do půl kol). Když už jsme byli konečně od campu asi 400 m na jedné křižovatce se to stalo. Vjelo mi do cesty auto jehož řidička mně asi přehlédla. Brzda zatáčím abych to nenarval do ní, a jeje předjíždí nás zadní kolo na tom mramoru to pěkně klouže za sucha natož za mokra. A už letíme nakonec levej smyk, pak přepad do prava. Na to že to bylo asi ve 30 km/h jsme se projeli po zadku pěknej kousek. A ulomené řidítko to byl problém.Musím se zmínit i o Květince která bez hnutí brvou prožila všechny strasti naší nehody i se zvrtnutým kotníkem. 

  Ten den se stalo asi 80 nehod takže to zkrátím. Po 4 hodinách čekání na policii se nás ujali domorodci s Němkou jsme se domluvili na následující den na stanici (NUTNÉ OPSAT SI INICIÁLY ŘIDIČE I VOZIDLA PRO PŘÍPADNÉ PÁTRÁNÍ INTERPOLU). Domorodci moc milí lidé mi schovali motorku a zajistili opravu - další den večer řidítko svařené a cena zanedbatelná. Horší to bylo s policií a jazykovou bariérou. Málo kdo z policistů mluví anglicky. Nakonec jsme se sešli odpoledne u soudu kde, už byl překladatel z Angl. do slov. a můj kámoš Bert CBR z Angl.do češtiny. Za což mu ještě jednou moc děkuji. Musím uznat, že němci byli docela féroví a ráno přišli (pokud by prý nepřišli hledal by je Interpol). Ale němka se cítila nevina a tak neuznala vinu a tím začaly moje komplikace. Další soud za týden v úterý, kdy mi už budeme dávno doma a  t.d........

     Takže na rozsudek o který jsem si musel poslat faxem žádost do Zagrebu budu ještě asi dlouho čekat. V Zagrebu napíší oficiální notu na Min.zahraničí Chorvatska ti pošlou dopis s žádostí na zaslání rozsudku k soudu do Poreče. Tam ho časem pošlou do Zagrebu na Min. zahraničí. A ti pošlou časem oficiální notu na naše Min. zahraničních věcí a ti mi to snad pošlou faxem do ČR. Na České pojišťovně mi řekli že si musím na vlastní náklady zajistit odhadce a pak to v případě, že soud uzná vinu, vymáhat občansko právní cestou od té Němky, která si to popřípadě nechá uhradit svojí pojišťovnou.               TO JE MARAST CO!!!!

 7. den:

     Celej den v háji kvůli soudu. Aspoň jsme si s Bertem prošli Poreč, moc pěkné historické město.

Mecan s Viťou odjíždí - zahnala je předpověď počasí má být pořád hnusně. Hned po jejich odjezdu přestalo pršet a bylo slunečno celej den. Večer moc pěkný západ slunce nad mořem. Po 20:00 jsi vyzvedám nemocnou VFR vše je více méně ok. Narychlo po tmě pod lampou lepím izolepou popraskané plasty. Ještě že ji vozím.

8. - 9.den:

     Ráno vyrážíme domů. Po cestě jsme se stavili v jeskyni Postojna Jama. 20 km prohlídka část prohlídky se jede vlakem. Je to něco úžasného tak velkou jeskyni jsem neviděl mohu jen doporučit. Dokonce i Rosťa který nechtěl jít, byl vedle jak ta jedle a nelitoval. Pak už jen Ljubljana menší zácpa, Maribor a zase déšť. A je to tu tma Alpy před námi. Jel jsem to jednou v noci na motorce a říkal jsem si že už nikdy. Tak jsem si to dal znovu a v dešti. Nic moc. Před Vidní přestává a je tepleji a tepleji. Do Mikulova jsme dojeli už roztrháni kolem 24:00 hod.Po chvíli hledání noclehu jsme rezignovali a dali jsem tam 150 km/h až domů do Ol.


Postojna Jama - nádherná jeskyně, prohlídka trvá 3 hodiny a jezdí se tam vláčkem..

 VFRko šlapalo celou dobu bez problémů. Jeli jsme v průměru za 5 l/na 100km. V Itálii jsem se dostal na 4,8l.

Celkem jsme najeli 2093 km.

Poznámka 1.11.2001 Do dnes mi nic od soudu z Chorvatska nepřišlo..............

Poznámka 11.8.2006 Do dnes mi nic od soudu z Chorvatska nepřišlo..............

pro web napsal : Vlastik držák 
Balaton 1999

V létě 1999 jsme z nedostatku času a financí absolvovali jako hlavní akci týdenní putování přes  Balaton -úplné zatmění slunce. Fakt super ohromující zážitek člověk si aspoň na chvíli uvědomí, jak je malinkej včetně všech jeho velkejch problémů. Cesta proběhla celkem v pohodě, až na pár špatně značených odboček. (Pozor na záměnu silnice č.82 a č.83). Balaton a okolí je celkem pěkné a ceny jsou únosné i pro našinec. Pro začínající cestovatele za hranice dobrý začátek pro získání zkušeností, jak to chodí na hranicích, v zácpách a t.d. Na zpáteční cestě jsme se stavili v Budapešti-dopravní lahůdka. Cesta podél Dunaje až do Komárna je velice pěkná. Pak jsme se propletli zacpanou hranicí a co nejrychleji na Senec kde jsme nakonec byly 4 dny.

   V okolí jsou zajímavé, jak cesty a krajina (Malé a Bílé Karpaty, jaskyňa Driny-docela ujde), tak i třeba hrad Beckov nebo Čachtice a také Jaslovské Bohunice.

    Velice příjemný je přejezd Karpat na Moravu a po té rovinaté placaté Maďarské ...... člověk ocení, že je z Moravy.