Foto Cyril a Vlasťa.

Je dnes sice krásný a slunný den, ale dle neúprosných údajů v kalendáři je jasné, že již přišel podzim. Proto usedám k počítači, abych napsal pár řádek o naší dovolené ještě před tím, než se zážitky z ní rozpijí  v nekonkrétní pocit nečeho minulého, o čem již nedokážu nic odvyprávět.  

  Tak jako minulý rok, tak i letos jsme já a pár mých přátel usedli na své motocykly abychom se podívali po horách západní evropy.

Bylo nás 7 osob na 6 strojích: 4xBMW-R1150GS/00´Patrik, R1100RT/00´já, R1100R/97´Radek, R1100RS/93Čert´, Yamaha XVZ 1300Royalle Venture/91´Pavouk a Honda CBR1100XX/96´Vlasťa s Květou..

Původně nás mělo jet více, ale finance, závada motocyklu, čas nebo nechuť nakonec “vyselektovaly“ zdravé jádro.

1den sobota. Odjíždíme tedy v sobotu dne 24.8. ve 14.00 hod. z Prostějova od benzínky plně natankovaní a za překvapivě pěkného počasí směr Boskovice. Z důvodu nedávných povodní objížďkou přes Poličku-Havl. Brod, nic moc ale nevadí. Dále potom Pelhřimov, Tábor, Písek, Strakonice, Horažďovice, a Sušici kterou již projíždíme v pozdních odpoledních hodinách abychom na noc zakotvili v nedalekém kempu Anín. Cena kempu je na přijatelné úrovni - ubytování v chatce za osobu a motocykl 190,- kč. Dáváme ještě teplou večeři v místní hospodě, zalijeme třemi pivky a jde se spát, neboť zítra nás čeká poměrně daleká 

 ticho, je tu znát i dopad povodní - půl kempu včetně chatek chybí a konec sezóny je zřejmý na první pohled. Stav našich tachometrů 355 km.  

2 den neděle. Ráno v 8 hodin se postupně sjíždíme v místní restauraci na snídani a hned po ní vyrážíme směr Železná Ruda. Vlasťa s Květou na XX se okamžitě na výjezdu z kempu ztrácejí a jedou na blbou stranu, čehož si samozřejmě nikdo nepovšimne. Zjišťujeme to až když je již pozdě, ale mají mapu a vědí, kam jedeme. Doufáme, že nás dojedou ještě před hranicí.Chyba. Ještě poslední natankování za 24.70 na litr. Zvedáme první spadlý stroj - Radkovo R-ko. Naštěstí se jen opřelo o válec při neopatrné manipulaci u tankovacího stojanu. Já to jako jediný neviděl. Škoda. Snad příště. A hurá do Německa. Celnici projíždíme bez čekání a průtahů a pokračujeme přes Regen, Degendorf, kde najíždíme na Mnichovskou dálnici. Pavouk se svojí Venture, která má nejmenší nádrž ale největší apetit musí po cestě tankovat a proto sjíždí z dálnice do Autohofu, neboť na této dálnici prostě nenajdeš  benzínku. Před Mnichovem na  sebe vzájemně čekáme, abychom město projeli společně. Konečně nás dojíždí i zatoulané XX a jsme zase kompletní. Stav tachometru tohoto motocyklu již tedy nadále nebudeme sledovat. Je neděle a Mittlerring se začíná plnit. Proto prcháme jak to jen nejrychleji jde ven z města směr Garmisch - Parten Kirchen. Slabší povahy ještě tankují - ve městě je to vždy levnější než na dálnici. Po napojení na tuto dálnici však asi po 20ti km sjíždíme na Stranberg a potom na Tutzing, kde chceme schladit naše rozpálená těla v jezeře. To nedopadne, protože kapitalisté už všechny pláže rozebrali a na strejdu z východní Evropy zbývá jen Cedule: Privat Grundstuck - Eintrit verboten!(Soukr.poz.-zák.vst.) Je nádherné počasí, nenecháme se vyvést z dobré nálady a proto ve vesnici Beiting, kterou projíždíme svých poctivých 100km/h obracíme a vracíme se k naprosto nevídanému ,,oldtimer,, srazu všeho co má nebo někdy mívalo motor. Traktory, sekačky náklaďáky jako i auta a v hlavně motorky. Je neděle a je vidět, že již vidíme jen zbytek skvělé, jak se dočítám z plakátu, celkem třídenní akce. Škoda, vstup zdarma, kemp asi také zdarma a okolo krásná atmosféra, včetně bavorských krojů, piva a imperialistického zápachu z nedalekých stájí. Čůráme, svačíme, kouříme a dáváme se do řeči s kolemjdoucími, jelikož ani naše skupinka nevypadá jako místní ,,pístaři,, na nedělní projížďce kolem komína a Němci jsou jak známo také zvědavý národ. Po asi hodinové přestávce znovu usedáme na naše stroje a pokračujeme v původním směru - přes hraniční tunel do Rakouského města Reutte. Hranici poznáš jen podle cedule „Wilkommen in Ostereich“v neodmyslitelném EURO hvězdičkovém modrožlutém kruhu. To je velký přínos Evropské unie. Nikdeš nečekáš. Po příjezdu do Reutte jsem již unaven a plánujeme tedy nocleh oproti itineráři zde, protože jak vidno nebude dlouho trvat a začne pršet. Nad horskými štíty se již blýská. Zajíždíme k “Tankstelle“ a na tachometru mám celkem 755km. Je na čase natankovat, celé Německo jsem tam nenalil ani kapku. Benzín stojí 0.93 €. Také nejsem nakloněn nápadu pokračovat dál z toho důvodu, že je již 18:00hod. a v dešti nechci hledat kemp a potom stavět stan. Po dohodě rozbíjíme tábor v místním kempu. Dohodli jsme Gruppenpreis - skupinovou cenu tak, že na osobu vychází nocleh celkem 7€, což je v aktuálním kursu 210Kč. Sprcha extra na žeton - 0,70 €. Vše čisté, jen pár holanďanů a všude klid. Odcházíme do sprch a potom usedáme u recepce pod přístřeškem se správcem kempu který nám prodává asi 20piv láhev za 1,50 €. Prší, hřmí a my popíjíme. Po půlnoci odchod a spát.

            3.den pondělí.   Ráno krásné počasí, dobrá nálada, takže ani nesnídáme, hned balíme a odjíždíme. Čekají nás hory a tak plánujeme snídani někde u vody v přírodě. Odjezd z Reutte  po silnici č.198 směr Weissbach, naprosto nepopsatelně krásnou krajinou přes vesničky jako např. Stanzach, Bach, silnici lemují krásné potůčky a řeky, zde někde dáváme snídani u řeky ve skrytu lesa. Pěkně v klidu. Tedy asi první 2 minuty. Potom zjišťujeme že jsme se rozložili se svými fazolemi, plynovými vařiči a chleby na křižovatce cyklostesek. Provoz slušný, nikomu nevadíme. Dojíme, sbalíme odpadky a jedeme dál. Všude kolem hory, potom město Au. Zde se nám však nečekaně opět

cesta. V kempu je připomíná dopad povodní a narážíme na objížďku která hatí naše plány. Pokračujeme tedy rovně po dost úzkých stoupajících serpentinách. Je to tu dost nebezpečné, neboť v zatáčce potkáváme nějakého rakouského Lojzu s praporkem který nás zpomalí pro průjezd kolem travní sekačky zakusující se do svahu asi 3 metry nad vozovkou. Proto je tu všude asi takový rozhled. Prostě to udržují až nelogicky v pořádku. To se opakuje několikrát, samozřejmě  však vždy na nejblbějším místě. Protože na sebe vždy průběžně čekáme a objížďka nás zaskočila, sesedáme a dáváme kafe, zmrzlinu a mošt na zahrádce místního Gasthausu v obci St. Gerold, úroveň nic moc, ceny dost vysoké, např.šálek kávy 2,60€. Obsluha velmi přívětivá. Po příjezdu opozdilců opět na koně a směrem na Landeck kde dnes plánujeme nocleh. Na parkovišti ještě vidíme pád motorky BMW K1200RS jednoho asi 60ti letého Rakušáka. Neodhadl svah a špatně se otáčel. Trochu plasty, ulomená pravá přední stupačka. Poradíme že jde nahradit zadní, nevěří  dokazuji mu to. Je spokojený, může pokračovat v jízdě, děkuje a konstatuje, že motorkáři ještě stále drží při sobě. Kéž by měl pravdu. Do Landecku přijíždíme asi v 17.30hod, hned nacházíme kemp a v blízkosti ještě stíháme nakoupit u Hoffera proviant. Ceny potravin jsou u chleba, sýra a jiných základních surovin ještě příznivější než u nás. 1/2 l plechovka celkem dost hnusného piva přijde na 12Kč. Nocleh v kempu vychází na osobu 8,70 € tedy asi 260 Kč, ale včetně sprchy. Dávají nám dokonce k dispozici přilehlý altán kde můžeme posedět, uvařit a t.d. Jsou velmi vstřícní. Hned 15m za stany hučí řeka - dokonce osvětlená - rámus, přes řeku most a  na mostě auta - rámus, nad auty věže a na nich hodiny, které bijí každou čtvrt hodiny a těch je tady několik. Nad hodinami všemu vévodí kravál projíždějícího vlaku. Prý tudy ale jede jen několikrát za noc.... Všude štěkají psi. Takzvaný kemp „Chyták“. Jdeme spát, jsme najedení, jedno pivko, prodiskutujeme zítřejší plán a dost.

            4.den úterý.  Po silnici č.180 šplháme krásnými serpentinami mezi kapkami deště směr Reschenpass, což je rakousko-italský hraniční horský přechod. Opět krása. Zatáčky bez štěrku vyhlodané ve skále, nebo ražené malými černými a kupodivu neosvětlenými tunely, naštěstí již jen malý turistický provoz. Risknu si i na mokru předjet autobus dvacet metrů před zatáčkou. Myslím na své ABS, dobré gumy a 45O kilo které stojí na fleku. Chvilkami přestává pršet a vypadá to nadějně. Jak už je ale v horách zvykem, počasí se tu mění z minuty na minutu. Hustě prší a ti co jsou v kůži nebo kombinovaní zastavují a berou nepromoky. Zde je jasně vidět rozdíl nepromokavé kordury a těžké nasákavé kůže. Otázka bezpečnosti je jiná věc, ale dobrá kordurová výbava má úplně stejně dobré chrániče jako kožená, a navíc v horku její klima membrána dovoluje v kombinaci s termoprádlem odvádět pot a v chladném prostředí zase hřeje. Nakonec vyzkoušel jsem si již oboje, a korduru bych neměnil. Nepromok však vozím. Přijíždíme do Itálie a zastavujeme na bezplatném parkovišti dokonce v místě vyhrazeném pouze pro motorky na břehu krásného umělého jezera Reschensee, italsky Lago di Resia. Jako dominanta zde z vody trčí jako vztyčený prst věžička kostela s torzem hodin, okolo lodičky z místní půjčovny a na břehu prosklený pod střechou všem přístupný model s ukázkou původního terénu před zatopením vesnice a okolí. Moc pěkné - stojí to za to. Dále pokračujeme za proměnlivého počasí po silnici č.40 až k silnici č. 38, kterou by měl projet každý kdo rád serpentiny. Je to náročný úsek, který upřednostňuje lehčí a pohyblivější motocykly. Končí totiž vrcholem ve výšce 2758 m.n.m, kde je každou minutu jiné počasí a při naší návštěvě tam byla teplota asi na bodu mrazu. Naštěstí při stoupání neprší. Ještě nikdy jsem nejel nic tak vyčerpávajícího (Grossglockner je procházka růžovým sadem). Pass Stilfserjoch, italsky Paso di Stelvio.

Před koncem stoupání již není ani silnice nic moc, místy šotolina a pokud se v protisměru dolů něco valí a „zavírá“tě v pravé zatáčce, tak prostě nedosáhneš na zem, pokud nemáš přes dva metry. Opravdu takové stoupání a tak ostré „vracečky“. Naše XX si tam také - ne vlastní vinou lehá. Samozřejmě to opět nevidím. Hlavně že jsou Vlasťa s Květou O.K. Odnáší to jen škrábnutý kufr a páčka brzdy, která potom při plném pravém dře boční kapotu. Když jen tohle........

Po příjezdu nahoru samé motorky, motorky a zase motorky. Jak v ráji. Pavoukovo Venture budí obdiv a respekt, protože těžší už tady stojí pouze Gold Wing 1500 a ten přijel z druhé strany a odtud to není tak „ostré“. Nejde možná ani tak jen o váhu, ale o to, co si ten motor musí nechat do kopce líbit. Pořád 1. a 2.kvalt bez pořádné porce kyslíku a to asi 35km ??? Nakonec i tady je vidět velká výhoda motorů se vstřikováním. Naše BMW nemají jediný problém s úbytkem výkonu, což se o karburátoru říct nedá. No nic. (pozn. Vlastik jen střílí do výfuků.....) Sesedáme z motorek, fotíme, kouříme, Pavouk kupuje samolepky na kufr a nášivky na bundu, Čert jako reklama na tabák zkouší, kolik jich za sebou zvládne vykouřit v takové nadm. výšce, Patrik se cpe a ostatní se rozutekli. Přichází spontání nápad jít pěšky na vyhlídku, která je momentálně dobře viditelná a asi jen 400 metrů od nás. Ano jdeme. Tak hrozné stoupání už jsem hodně dlouho nešel, jestli vůbec někdy. Ale nedá se to vynechat je to totiž Švýcarská vyhlídka na nejvyšším bodě naší dovolené. Dokonce celých 2845m.n.m. To je vzpomínka na celý život. Stojím na Rakousko - Italsko - Švýcarské hranici, kde jsou ještě celkem slušně zachovalé střílny z válek rakousko-uherských. Fouká tu vítr jako blázen, Čert opět kouří a já s Patrikem a Radkem jdeme dovnitř do hospody na čaj a kafe. Nikdo nechápeme jak sem dostávají vodu a vůbec všechno. Je tu útulno, stěny zdobí černobílé fotografie z dob výstavby silnice a teto hospůdky. No prostě při placení nevěříme svým uším. Jeden čaj v konvičce s citronem a cukrem s předehřátým šálkem za pouhá 2 € a kafe se skořicí a šlehačkou podobně. Starší paní pouze Italsky, mladá servírka v kroji německy. Česky nikdo.Arrivederci, jdeme dolů, sedáme na motorky a sjíždíme druhou stranou směr italské vnitrozemí stále po silnici č.38. Opět velmi pěkné silnice, už ne tak ostré zatáčky. Chvílemi opět prší. projíždíme Tirano a v Tarmezzu odbočujeme doleva přes řeku. V D. Arnica  při stavu tachometru 1195km zbaběle tankuji. Litr naturalu stojí 0,93 €. Podezřelá obsluha benzínky mě nechává odjet s pocitem, že mě krásně okradli na litrech a ještě nalili něco, na co to nemůže dlouho vrčet. Nicméně motor vrčí dál, a mi se suneme hustým provozem , už zase ve vedru po silnici č.42 k plánovanému kempu v blízkosti města ComezzaD. Ura. Jsme na místě a ještě za dne vjíždíme do kempu Dolomiti di Brenta. V Itálii je právě plná sezóna a kemp je plný rekreujícího se dobytka. Přesto po dohodě o ceně s recepční na bráně, která k našemu štěstí hovoří dobře německy zajíždíme do zadní části kempu, kde snad nebudeme nikoho rušit, protože dnes plánujeme nějaké to pivko. Radek s Pavoukem odjíždějí na nákup proviantu ještě než zavřou - v Itálii nikdo nikdy neví... jsou prý ještě línější než češi. Postaví se stany a vytáhnou vařiče.Večeře, pivo, v sousedství samí mladí lidé, dokonce jedna Ducati a DR, jen postarší Holanďané ve velkém stanu se křižují a bojí se co na ně chystáme. Dokonce mají vedle našeho stanu zaparkované auto. Bojí se zbytečně, jen to auto nám slouží večer jako WC paravan. Kecáme až řveme, která mašina je lepší, Pavouk s Vlasťou to maj těžký, jsou dva proti čtyřem. (pozn.Vlastik.Nikomu nepřeji pocit když mažete řetěz a kolem stojí 5 lidí a kouká nechápavě co dělám a ještě se hloupě ptají jestli to náhodou nemají dělat taky). Květě to je jedno, protože chce stejně svého Bandita 600. Nakonec plánujeme napřesrok  cestu na Nordcap což je asi 8000km, do té doby se ukáže. Pavouk jede určitě na R1100GS to už je jasné. Je chladno, končíme s chvástáním a jdeme spát. Na tachometru je 1260km.

            5.den středa.  Po snídani a  sprše platíme na recepci za nocleh 9€ za osobu včetně bazénu, prádelny a sprch a už sedíme opět na mašinách na silnici č.42 směrem Bolzano. Projíždíme krásnou, sluncem nabitou krajinou, plnou zatáček. Lehká stoupání střídají klesání. Cestu oboustranně lemují ovocné sady, mohutně zavlažované systémy, které pozor! místy, a to nejlépe v zatáčce stříkají na silnici, což z nás nikdo nečeká. Mohu vřele doporučit, pěkně to probere a pobaví. Projíždíme město Reva. Je to celkem nuda. Hustý provoz a pořád na jedno brdo. Jsme ve výšce 1363m.n.m. a postupně přes Paso de la Mendona (moc pěkné rychlé zatáčky) sjíždíme do Bolzana, kde hned na prvním Agipu padáme z motorek a čekáme na opozdilce pro společný průjezd  městem. Italský natural je samozřejmě nelogicky pojmenován Super senza a stojí 1,07€. Slabší povahy opět tankují. Po Čertově sedmé cigaretě opět skáčeme do sedel a jedeme se ztratit v centru, které nás vyplivne na Brener, což si nenecháme líbit a vracíme se hned tvrdošíjně zpět, abychom napíchli tu správnou žílu. Daří se. Je to silnice č.241 směr Caresa el Lago kde chceme opět šplhat do výšky. Jedeme nádhernou přírodou, kterou se ještě místním chánovským nepodařilo zabalit do tisíců prádelních šňůr a obalit mokrým prádlem. Opravdu nádhera hluboké kaňony. Motorky jdou jako švýcarské hodinky a počasí jak na objednávku. Co by nám mohlo chybět? Nic. Nebo přeci? No jasně!!! přece pořádný jídlo. Jak říká Pavouk “Dal bych si maso s držátkem“, tedy asi kuřecí stehno nebo tak něco. Já samozřejmě taky, a tak po cestě stavíme v nádherném kamenném hotelu Gol Caresa, kde usedáme na zahrádku a žereme řízky s hranolkami. K pití Radler - pivo řidičů, což je pivo na půl s citrónovou limonádou. Jak nelogicky a hnusně to možná zní, o to víc je to dobrá věc. Já to již piji několik let. Osvěží a neožere, což je na motorce někdy docela dobrá věc. Cena jídla s pitím pro jednoho asi 13,-€. Po občerstvení opět nasedáme na motocykly a uháníme serpentinami až do výšky 2240 m.n.m. na Passo Stella. Opět jeden z hrotů Dolomit, které by měl člověk na motorce navštívit. Holé skály, obrovská údolí. Jen ta obloha. Začíná se pěkně zatahovat. Při sjezdu dolů celou cestu až do Cortiny d´Pedzo prší a kožeňáci zase zdržují s převlíkáním. Hustý provoz nás nebaví. Docela záběr. Do Cortiny vjíždíme opět bez XX. Čekáme a někteří opět tankují. Slunce svítí a nakonec se po SMS opět shledáváme a jedeme dál po silnici č.51 až na křižovatku s odbočkou doprava, kde najíždíme do značeného směru Ostereich, kde budeme dnes večer kempovat ve Falken kempu ve městě Lienz, kde jsme byli už minulý rok. Na rakouské straně natankuji natural za 0,94 €. Na tachometru se dočítám údaj 1520km. Do Lienze jedeme, už zase roztrháni po silnici. č.100 a jak se později dozvím v kempu, kluci letěli jako urvaní skoro pořád 160kmh. Já s Čertem dojíždím poslední, bavili jsme se u benzínky pozorováním ortodoxních Harleyářů z Německa, kteří své staré vyšperkované stroje nemohli dostat do chodu a rozjet se z benzínky. Kick startér u motorky, která hned chcípne než si jezdec stihne zapnout helmu je fakt kuriozitka. Ale vypadali cool.  

Kemp stojí pro 7 lidí, 4 stany a 6 mašin 42 € a to bez sprch. Je mi to jedno, sprchovat se budu stejně až ráno. Horší je, že mi již dochází čisté spodní prádlo a ručník nestíhá schnout. Ohřívám poslední konzervu a po jídle jdu spát. Neprší, to je hlavní. Stav tachometru 1550km.

            6.den čtvrtek.         Po vzájemné dohodě je další změna trasy schválena a po snídani sedláme s jasným cílem. Slovinsko, konkrétně jezero Bled. Jedeme po silnici č.110. Hned po přejezdu bývalé celnice nás vítá Itálie poměrně odpornou zimou a zataženou oblohou ze které to zřejmě za pár kilometrů začne chrstat. Kožkáři oblékají nepromoky, já otevírám topení a zapínám el. vyhřívání rukojetí. Ostatně již po několikáté. Je to velmi praktická věc, která se dá dokoupit i na motocykl, který je o toto zařízení ochuzen z výroby. Stojí zhruba 1500Kč, což vychází levněji než doplatek za prášky proti revmatickým bolestem kloubů. Namířeno máme do Tolmezza, které leží na silnici č.113. Asi 12km před Tolmezzem snídáme na odpočívadle u řeky. Zataženo, ale neprší. Na silnici 54 začíná asi po půl hodině jízdy pršet a to nám vydrží až na Italsko - slovinskou hranici, kde opět vidíme živé celníky. Před celnicí Vlasťa s Květou málem bourá do kufru auta, které jak to tak bývá, z nepochopitelných důvodů a bez blinkru zastaví. Na mokré vozovce a bez bezpečného odstupu dostává XX se svým dualem ve zlomku sekundy smyk na obě kola. Jen díky okamžitému uvolnění brzdy se motorka rovná a Vlasťa na centimetry toho hňupa objíždí. Že by ten dual? To jsem kupodivu konečně viděl a musím přiznat, že mi bušilo srdíčko za ně za oba. Myslím za Vlasťu a Květu. Celnicí projíždíme bez průtahů a za ní zastavujeme. Musíme si hned vyměnit pocity ze zažehnaného maléru. My vytahujeme cigarety, Čert už zapaluje druhou. Chvilku špičkujeme Vlasťu, ale nevím co bych dělal na jeho místě. I když mám ABS, možná bych to RT zase neudržel. Když si člověk vezme tu váhu, spolujezdec, 3 narvaný kufry,  já i on.... Jedeme dál směr Jesenice, potom odbočujeme na silnici směr Ljubljana, která nás dovede až na odbočku k jezeru Bled. Mapu nemáme, držíme se Vlasti, ten už tady byl 2x a zná i okolí. Při příjezdu do kempu jsou už jen mokré silnice, což je snad dobré znamení. Uvidíme ráno. Na tachometru mám 1750km. Jedna noc tady stojí včetně sprchy 7 € na osobu.(aktuální ceník najdete na http://www.camping.bled.si nebo http://www.bled.si) Takže všude stejně. Po rychlé koupačce  v jezeře (voda termální teplá cca 25stupňů a krásně průzračná) jdeme na večeři. Měním 20 € a dostávám asi 4500 těch jejích Tolarů. Ceny jsou tu nevyzpytatelné, Pivo točené 400St, velká pizza 1000,- ale řízek z hranolkami 1800,-. Přežíráme se. Nakolik je Slovinsko slovanský národ,  po pokusu o objednání pokrmů v češtině se opět uchylujeme k němčině. Je to jistější, i když vrchní mluví jak Tatar. Já se ještě před spaním jedu sám projet po okolí. Nepil jsem a je konečně teplo. Jedu jen v džínsách s neoprenovými nákoleníky a bundou s chrániči. Helma je samozřejmostí. Po západu slunce je však rychle zima a prchám za ostatními do hospody. Pokecáme, Čert vykouří 30, já 5 cigaret a jdeme spát.

            7.den pátek.        Ráno někteří snídají, někteří kouří a já jsem rád, že po hygieně stihnu sbalit svoje věci. Zásoby jsem už všechny snědl a přesto mám stále málo místa. Někde dělám chybu. Nicméně po zaklapnutí posledního víka kufru sedáme a opouštíme kemp, abychom ještě před cestou do rakouského Klagenfurtu natankovali a tak se zbavili posledních slovinských peněz. Litr Naturalu stojí 184,70 sl.Tolarů. Při tankování přešvihnu o dost peníze, chci doplácet eurem, pumpař mávne rukou a nechává mi to zdarma. Nejde o peníze, dělá to asi 8 korun. V Česku by mi to ale neprominul asi nikdo. Pavouk si ještě jede koupit nášivky a samolepky pro jeho japonský cirkus na kolech a my zatím kontrolujeme poprvé od odjezdu, tedy po 2000km tlak v pneumatikách. Zjištění je zajímavé, všichni špatně. Místo mých 2,7 vzadu vidím jen 1,8. Přední kolo na tom je podobně a to ten dusík měl vydržet déle. Dáváme to do pořádku a vyrážíme. Před skutečným odjezdem ze Slovinska nás Vlasťa ještě zavádí na jezero Bohinskoje, kde se s Pavoukem okamžitě vrháme do vody. Krásně čistá voda a sluníčko se prostě nedá  ignorovat. Výběrčí parkovného nás nechává být, děláme asi rámus a on má rodinu a strach. Fotíme se postupně u odlitku kamzíka a potom nasedáme a kopeme do vrtule, teď už ale skutečně doopravdy. Květa ještě převezme od Čerta kameru a točí Vlasťovi přes rameno za jízdy. Doufám, že to bude k dívání. Včera to samé dělal Čert, když ho Radek vzal obráceně na R-ko a projížděli jsme pomalu celá skupina městečko, jak jsem koukal, nedopadlo to špatně.

Do Kottmansdorfu přijíždíme kolem 14 hodiny tak, jak jsem předem dohodnutý se svým dlouholetým kamarádem Charlym. On se však někde zdržel, tak se o nás postarají v recepci na jeho firmě. Po jeho příjezdu máme v sobě již nějaké to pivko a tak pokračujeme na místním hostinském statku bohatou večeří s kompletním servisem. Vždyť už jsme to všichni potřebovali. Samozřejmě jsme zváni, takže ani jídlo ani pití neplatíme. Je nás 7 hostů, trochu ho lituji, ale co chtěl, to má. Unavení a s plnými bříšky zalézáme do spacáků.

            8.den sobota.          Ráno se probouzíme do krásného dne, plného sluníčka škoda, že Čertovi napuchlo oko a nic z toho nemá. Patrik má večer práci na Moravě, Radek je čerstvě zamilovaný a tak tedy spolu s Čertem sedají všichni tři na své motorky a opouštějí nás. Jedou domů. Nevadí, poradíme si sami. Já, Pavouk a Vlasťa s Květou jsme dopoledne vyzvednuti na firmě Charlym a jeho ženou Irmou a jedeme asi na 200km dlouhou vyjížďku okolo Klagenfurtu. Charly sedlá Harley Davidson Heritage Softail Custom/95´a Irma Yamaha Drag Star 1100/99´. Po cestě se ještě přidává Klaudia na Honda Shadow 125, a další Charlyho kamarád se synem na Harley. Jedeme na Faakersee, kde se již připravuje největší sraz Harleyů v Evropě, poklábosíme s dalšími rakušáky a uděláme pár fotek. Odpoledne ještě nějaké to pivko u Charlyho doma a potom spánek.

            9.den neděle.         Ráno hnusné probuzení do deště, společná snídaně pod alpskými vrcholy v mlze a potom odjezd domů. Prší až ke Grazu, ale potom se opět rozjasní. Po cestě si Květa vyzkoušela roli spolujezdkyně na RT i Venture. Závěr je že se to nedá srovnávat každá moto je o něčem jiném. (neoficiálně 1.XX, 2.Venture, 3. RT). Přes Wien a Mikulov do ČR, tam už je to pohoda. Škoda jen, že za Brnem začíná hustě pršet a leje až do Prostějova. Vlasťa se zdržel s Květou v Mikulově tak tedy letíme deštěm s Pavoukem sami. Máme dobré gumy tak to jde pořád kolem 150kmh. V 17:00 jsme doma. Na tachometru mám 2700km.

            Na závěr musím jenom doplnit, že celá dovolená mě přišla na necelých 7000,- českých korun.

Spotřeba benzínu byla vynikající, jel jsem na průměr 5,2 litru 100km.(XX jelo kolem 6 l/100km, Venture 7,5 l/100)

Příští rok plánujeme cestu až na Nord Cap, což je ještě asi 800km severně od polárního kruhu a jestli všechno vyjde jek plánujeme, tak potom asi napíši pár řádků i o tomto výletu.

                                                                             Cyril. 

spáchal Vlasťa